• V první řadě je podle mě lepší shánět auto přímo od majitele, nejlépe od známého. Bazar je volba až pokud se nic vhodného nesežene.
  
• Přitom podmínky je lepší nastavit volně (řekněme hledat raději „benzínový 5-dveřový hatchback nižší střední třídy“, než třeba „Ford Focus Mk II, 1.6i“)
• Bazary dávají na inzertní servery inzeráty tvářící se jako soukromé (popis auta, jméno třeba „Pepa“ a telefon). Dejte si vyhledat inzeráty se stejným telefonním číslem. Soukromý majitel nejspíš nebude prodávat více než jedno auto současně.
• Ojeté auto bych kupoval jedině prohlédnuté někým kdo se v tom vyzná. Bazary typicky umožňují nechat auto odvézt do servisu který si vyberete, pokud bude někde poblíž a pokud tu prohlídku zaplatíte. Asi nejbezpečnější je značkový servis s diagnostikou, bohužel pěkně drahý a občas nechutně dlouhé objednací časy. Obvykle jde najít neznačkový servis kde to bude stát pár stovek a jde přijet ihned.
• Druhá varianta je vzít si nějakého odborníka s sebou. Jsou i lidi, kteří se asistováním při nákupu ojetých aut zabývají „profesionálně“. To se samozřejmě vyplatí až od určité ceny auta, ale podle mě dokáží být velice užiteční. Minimálně je velice užitečné mít s sebou někoho, kdo se vyzná v autech a zároveň má zkušenosti s autobazary. Výhoda je i to, že takový člověk má i vybavení jako měrku laku, případně dokonce diagnostiku.
  
• Použitelná varianta je i vytipovat si více aut, pak sám udělat předběžný výběr a ve druhém kole s asistencí projít ta vybraná.
• V každém případě se připravte na to, že nákup v autobazaru je psychicky vyčeprávající záležitost. I poměrně trpělivý a odolný člověk by se měl připravit na to, že bude mít sto chutí vzít právě zkoušené auto už při představě, že jinak to celé bude muset absolvovat znovu. I proto je velmi užitečné mít s sebou někoho, kdo už s tímhle má zkušenosti.
  
• Užitečné mohou být i jiné profese než automechanik; Prý i těžkou havárii jde opravit tak, že ani automechanik to na pohled nepozná. Přesto u větších havárií obvykle asistují ještě dvě instituce: Policie a pojišťovny. U obou existuje databáze nehod (pojišťovny ji sdílí). Oficiálně výpis záznamů konkrétního vozu získáte těžko, ale jestli někdo známý dělá u policie nebo v pojišťovně zabývající se povinným ručením anebo havarijním pojištěním, zkusil bych koupit flašku/bonboniéru a pozeptat se.
• Další informace lze zjistit i z dokladů k vozu, zajímavá je hlavně historie majitelů a technických kontrol ve velkém TP. Skýtá to i možnost kontaktovat předchozího majitele a zkusit se něco dovědět od něj. Z toho všeho pramení i nepříliš velká ochota bazarů k tomu doklady zájemcům o koupi ukazovat, přesto bych rozhodně auto nekupoval aniž bych viděl doklady od něj, to pak může skýtat velice nepříjemná překvapení.
• K samotným bazarům: Prodejci mají poměrně zvláštní chování, většinou vás prostě ignorují. Občas se snaží být docela milí, dokud máte přímočarý postup „Vyber si auto, projeď se, podepiš, zaplať a vypadni“. Když chcete něco navíc nebo se moc ptáte, většinou začnou být nepříjemní. Třeba v bazaru MAMA CAR mi na dotaz jestli by mi ukázali 3 auta zevnitř abych je porovnal prodejce řekl ať si vyberu jedno, že tam nebude lítat s klíčema jak idiot (poznamenám, že v tu chvíli jsem v bazaru byl jen já a jedna další skupinka a prodejce měl jinak na práci postávání a koukání. Nakonec mi teda ukázal všechna, přestože jsem měl chuť se prostě otočit a odejít).
• Počítáte-li s tím, že cokoliv zaměstnanci bazaru řeknou není tak docela pravda, málokdy uděláte chybu.
• Počítejte i s tím, že všechno trvá neskutečně dlouho, hlavně ve velkých bazarech. Všechno řeší kolega nebo manažer. Hlavně „Áčka“ (AAA Auto) jsou proslavená vyjednáváním o slevách, kdy se prodejce chodí ptát imaginárního manažera, aby za čtvrt hodiny přišel s o něco lepší nabídkou. V těch velkých bazarech to je pomalu jedno auto na celé odpoledne, v těch menších se to myslím tak za hodinu, dvě dá zvládnout.
  
• Neřekl bych, že proslavené AAA Auto je nějak horší než jiné bazary. Hlavní věc co mě štve, že hlavně „Áčka“ a Auto Esa mají cenu pro nákup v hotovosti a cenu pro nákup na úvěr, která může být klidně o 30 000 Kč nižší, přičemž v inzerátech samozřejmě uvádějí tu nižší, „Áčka“ u aut s odpočtem DPH dokonce i bez DPH. Takže v inzerátu je auto za cca 90 tisíc a po kliknutí zjistíte, že skutečná cena je nějakých 140 tisíc.
• Snad netřeba dodávat, že i přes ty masivní slevy při nákupu na úvěr je právě úvěr ta dražší varianta.
  
• Zejména nevěřte slibům týkajícím se reklamace, výměny vozu a podobně. Třeba Auto ESA inzeruje „právo na výměnu vozu do 7 dnů“ a prodejci se tím docela ohánějí; Ve skutečnosti tam je kupa podmínek, přičemž prodejce se tím bude ohánět i když na to ve skutečnosti nemáte nárok a jediný způsob jak to zjistit je studium Podmínek na jednu stranu A4 malým písmem.
• Jako u všeho ostatního samozřejmě i tady platí zásada podepisovat dokumenty až po jejich důkladném přečtení.
• S překvapením jsem zjistil, že přestože ty kupní smlouvy jsou vesměs podle nějaké šablony, bývá docela problém dostat kupní smlouvu předtím než se rozhodnete to auto koupit.
  
• Naprostá perla byla reakce slečny z Auto ESA na dotaz, jestli mi dá přečíst kupní smlouvu. Prý mám poslat peníze a až potom se podepisuje smlouva. Doteď nevím jestli to byl vtip (netvářila se tak), ale samozřejmě na něco takového by přistoupil jen blázen.
  
• Známá věc, že podle předávacího protokolu si kupujete úplný šrot. Minimálně u některých autobazarů mají snad všechna auta ten samý protokol. Bazary se ani moc netají tím, že se tak chrání proti reklamacím. Zkusil jsem zavtipkovat, co by říkali, kdybych třeba odstoupil od smlouvy a auto jim vrátil ve stavu popsaném tím protokolem. Pobavilo je to.
• Vzhledem k předchozímu bodu (protokol je „univerzální“ snad pro všechna auta) může nastat paradoxní situace, kdy při prohlídce objevíte nějaký specifický problém, dokonce na něj dostanete slevu, ale ve smlouvě ani v protokolu není ani slovo o tom, že auto ten problém má. Samozřejmě pokud chcete, není problém to tam dopsat, obecně není problém do protokolu dopsat další závady. Vyškrtnout ve skutečnosti neexistující závady naopak není možné. Zdá se mi, že někdo řekněme vychytralý by tímhle způsobem mohl nejdřív získat slevu na určitou závadu a poté se domáhat proplacení opravy v reklamaci, jelikož ve smlouvě není napsáno na co ta sleva byla a v protokolu ta závada není.
• Celkově bych doporučil (pokud to auto chcete) protokol o technickém stavu prostě podepsat a nesnažit se v tom vrtat. Toho aby protokol odrážel skutečný stav auta nedosáhnete a jen ztratíte spoustu času.
• Ještě jednou: Přečíst si smlouvu (stejně jako všechno ostatní co podepisujete). Jakkoliv to může mít spoustu stránek a být malým písmem, to je jejich problém. Smlouva na prodej auta se dá napsat na 2 stránky. Vtip, který mě napadl až ex post: Když je smlouva malým písmem (třeba slavný AAA Auto Arial), požádat je, aby to přetiskli větším písmem.

Edit: Zapomněl jsem ještě na jeden bod:

• Rozhodně neplatit žádné zálohy, rezervační poplatky apod. Po zaplacení zálohy je další vyjednávací prostor v podstatě nulový, prakticky jediná nová možnost kterou máte je o tu zálohu přijít. Budou-li v bazaru tvrdit že záloha je vratná, předpokládejte, že lžou.