Na uvedenou větu mě napadá akorát: To si dělá srandu?! Chápu, že tohle byla jen reportáž v televizi, chlapík třeba ani není tak zadlužený, možná to je nějaký známý autora reportáže, který si prostě zahrál na chudáka, bohužel zjevně někteří takhle uvažují.

Ptám se: Proč musím nakoupit Vánoční dárky, i kdybych měl umřít hladem? A nejlépe víc a dražších dárků, než jsem nakoupil vloni? Když nenakoupím tuny dárků, stane se co? Přijedou mě hordy příbuzných zlynčovat? Mám za to, že dárky se obvykle nakupují rodině či lidem, ke kterým máme více či méně blízký vztah. Čekal bych, že budou i oni ke mně budou mít vztah, který nebude založený jen na pravidelném přísunu honosných darů.

Druhá věc, která mě nepřestává udivovat, a které se také částečně týkala ta reportáž, je nakupování dárků na úvěr. Tradičně před Vánoci vidíme nejmohutnější reklamní kampaně společností nabízejících spotřební úvěry. Přitom zrovna dárky k Vánocům patří mezi ty úplně nejhorší důvody, proč si půjčit peníze. Když nepočítám lidi, co si půjčují peníze, aby je následně naházeli do automatů a podobně. Půjčka samotná není až tak katastrofická záležitost, důležitější je, na jaký účel ta půjčka je a za jakých podmínek. Když připomenu základní pravidla ohledně úvěrů: 

1. asi nejdůležitější: Musíte předem vědet, z čeho půjčku zaplatíte. Brát si úvěr, pokud moje výdaje aktuálně převyšují příjmy a do budoucna není vyhlídka na zlepšení, je šílenství. Tenhle bod se snad daří splnit i u dárků, respektive to není moc ovlivněné faktem, na co vlastně ta půjčka je.
2. Půjčka by měla krýt mimořádné nebo nenadálé výdaje. Například dům si asi nekupujeme každý den anebo se stane, že se třeba nečekaně porouchá lednička a nechceme půl roku čekat, než si našetříme na jinou. U Vánoc při troše snahy můžeme vysledovat určitou pravidelnost, obvykle přicházejí každý rok takhle koncem prosince. Proto je fascinující, kolik lidí si toho nevšimlo a každý rok jsou znovu a znovu zaskočeni tím, že přišly Vánoce. Pokud někdo argumentuje tím, že při svém platu nemá z čeho si na Vánoce našetřit, pak v souvislosti s prvním bodem: z čeho chce splácet podstatně vyšší splátky půjčky?
3. Užitek z pořízené věci by měl trvat delší dobu než splátky půjčky. Tady je sporné, jestli nám daná věc vůbec přináší nějaký užitek, když jí někomu dáme jako dárek. Mnoho lidí ale ještě někdy v červenci splácí půjčku a už ani nevědí, jakou blbost za ní komu vlastně k Vánocům koupili a obdarovaný taky už neví, od koho vlastně tuhle blbost dostal. Tenhle bod se týká i půjček na dovolenou a podobně. Nejhorší je potom půjčovat si na průběžné výdaje domácnosti, například na jídlo, což ostatně ve většině případů porušuje i předchozí dva body. To už ovšem bývá obvykle akt čirého zoufalství.

To je první věc. Druhá věc je "výhodnost" těch půjček. Zkuste navštívit webové stránky některé firmy poskytující půjčky. Obvykle tam je formulář pro podání žádosti o půjčku, aby se mohl na danou adresu dostavit obchodní zástupce a dotyčného "zpracovat". Ale všimněte si, že tam obvykle bývá odsouhlasení jakýchsi podmínek, které bývají napsané v malém okénku s posuvníky, případně špatně čitelným písmem. To je první varování. Druhé varování je, že málokde je u půjčky přehledně napsané, kolik vlastně celkem zaplatíte. Že by to bylo proto, že ty půjčky jsou tak strašně výhodné a bez poplatků atd, no vpodstatě ty peníze ani nebudou chtít zpátky?

Výše uvedené informace nejsou žádná převratná zjištění, je to jen výsledek prosté logické úvahy. Ovšem dělání či nedělání podobných prostých logických úvah tvoří podstatnou část rozdílu mezi lidmi, co peníze mají a lidmi, co peníze nemají.