Známých má každý spoustu. Takových těch kamarádíčků na kafe taky. Opravdové přátele kterým důvěřuju mám "jenom" dva a stačí.

Skutecnych pratel/kamaradu dam dohromady na ruce tak .. dva kousky, mozna tri. Znamych a lidi z branze nepocitane. Ridim se vetou (myslim, ze byla z Duny) - za pritele povazuj cloveka, vedle nejz by sis pral zemrit.

Kamarády nemám. Ale známé přes internet ano.

Aneb jak békal Leoš Mareš: "100 není víc, než 1, když tě ta jedna má ráda, 100 prátel nenahradí jednoho kamaráda" ;-D

Myslím, že 3 skuteční přátelé je více než dost. Hodně lidí nemá vlastně ani jednoho (a často to bývají lidé, kteří si myslí, jak jsou oblíbení, že kolem sebe mají 150 známých a kamarádů...když pak dojde na lámání chleba, každý se k nim otočí zády). Já mám taky tak jednoho - tři, víc určitě ne. Ruku do ohně bych dala ale jen za jednoho, protože se známe nejdéle a vím, že on se o mě doopravdy zajímá...ti ostatní nevím, ještě nenadešel asi čas to zjistit. Dnes obecně doba opravdovému přátelství moc nepřeje, každý se stará spíš sám o sebe a věnovat opravdu potřebný čas a energii druhému člověku, to dokáže za cenu vlastního nepohodlí či změny plánů málokdo.

[5] Možná právě to mít hodně kamarádů souvisí s tím nemít žádné přátele. Ono vybudovat a udržovat skutečné přátelství stojí dost času a energii, které člověk těžko najde, když svou pozornost dělí mezi 100 kamarádů. A naopak. No a samozřejmě hraje velkou roli osobnost- někdo je třeba hodně společenský a nemá trpělivost na to s jedním člověkem pomalu budovat skutečné přátelství. No a jiní zase společnost nevyhledávají, takže si najdou pár skutečných přátel a o ostatní se nezajímají.