Viděl jsem v neděli část televizní politické debaty. Celkem normálka, obvykle když vidím diskutovat naše politiky, vzpomenu si na písničku od Karla Kryla:

Tak hle jak se perou, jen pohleďte na ně
jak úplatky berou a svrbí je dlaně
jen pohleďte na ně, jak zatančí tance,
když namísto daně jim dají kus žvance

Ale to je teď vedlejší. Co mě zaujalo byla debata o tzv. porcování medvěda alias poslaneckých pomníčcích. Známá to akce, kdy si poslanci dostanou část rozpočtu "na hraní", což jim přináší hned dvě výhody v jednom: mohou potěšit své kamarády nějakou tou dotací a ještě navíc pak říkat, co všechno vybojovali pro svůj volební obvod.

To není nic nového, ale zaujala mě debata předsedy ČSSD Paroubka s poslankyní Jaques (lidově zvanou "Kačka JauJau"), kdy první jmenovaný prohlásil, že Zelení ono tzv. "porcování medvěda" umožnili, na což druhá jmenovaná prohlásila, že (ačkoliv samotný ten návrh prošel i kvůli Zeleným) oni potom žádné přerozdělení nepodpořili, zatímco poslanci ČSSD ano.

Tenhle argument mě dostal. Když odhlédneme od toho, s čím souhlasím a nesouhlasím: dokážu pochopit řekněme "prospěchářský přístup", tj. nejdřív "porcování medvěda" odhlasovat a potom se ho účastnit. Chápu i "morální přístup", být proti a pak se toho neúčastnit. A chápu i "pragmatický přístup", nejdřív být proti, ale když už to projde, tak si taky "ukousnout". Co mi ale absolutně nejde do hlavy je, že to někdo nejdřív odhlasuje a potom se toho neúčastní a ještě navíc říká, že je vpodstatě proti tomu. Zatím mě napadla jen dvě rozumná vysvětlení: buď jim nedošlo, o čem se vlastně hlasuje, nebo alibismus- svůj podíl si zajistili aniž by museli ty návrhy přímo podat a pak říkají "my nic, my žádné návrhy nedávali".