První věc, která člověka (alespoň tedy mě) zarazí je řekl bych marketingová strategie hudebních/filmových distributorů- obvykle se prodejce chová k zákazníkovi uctivě a snaží se ho přesvědčit, že zrovna ta jejich nabídka je pro něj nejlepší. Ne tak v případě hudby a filmů.

Příklad: Řekněme, že Franta si stáhne film z peer-to-peer sítě. Na síti jsou k dispozici filmy v rozličné kvalitě záznamu, kvalita je ale u filmu obvykle uvedena. Pokud to Franta nedělá poprvé, nebude pro něj problém si stáhnout film v kvalitě odpovídající tomu, co by mohl koupit v obchodě. Pokud film není v češtině, minimálně u rozšířenějších titulů nebude pro Frantu problém si sehnat české titulky. Franta si může film přehrát ve svém počítači, v obýváku na DVD přehrávači- vpodstatě všude, kde se mu zamane. Přitom jednoduše spustí soubor a jede film. Může si udělat kopií filmu, co hrdlo ráčí. A co je na tom nejzajímavější- pokud se jedná o už vydaný titul a Franta film jen stáhl, ale nikomu nesdílel (ani nikomu neposkytl jím vytvořené kopie), nedopustil se žádného nelegálního jednání. Navzdory tomu, že marketingové kampaně zástupců filmových a hudebních organizací se snaží tvrdit opak.

Naproti tomu Pepa s pirátstvím nesouhlasí a film si poctivě koupí třeba na blu-ray. První překvapení, Pepovi nejde film přehrát, protože bezpečnostní klíč jeho přehrávače byl někde někým prolomen a následně byl revokován. Nevadí, Pepa aktualizuje firmware svého přehrávače a pak už film funguje. Nicméně narozdíl od Franty, který si film stáhnul, Pepa si nemůže rovnou pustit film. Musí se nejdříve dívat na reklamy a upoutávky na různé jiné filmy a na protipirátský klip, kde se dozví, že distributor filmu ho pokládá za zloděje (ano, mít takový klip u originálně koupeného filmu, tomu se říká opravdu vhodně umístěná reklama). Pepa se bojí, aby se jeho disk nepoškodil, ale to je tak vše, co může dělat- kvůli protipirátským ochranám si nemůže disk ani zazálohovat do počítače nebo zkopírovat na prázdné médium, navíc pokud mu disk nepůjde přehrát, peníze zpátky nedostane- všimněte si, že drtivá většina obchodů filmy zpátky nebere.

Suma sumárum, Pepa zaplatil poměrně vysokou částku a přitom získal výrazně horší produkt, než jaký získal Franta zadarmo. Většinou pokud člověk za něco zaplatí hodně peněz a pak se ukáže, že mohl dostat lepší věc daleko levněji, připadá si jako blbec. A zákazníci si neradi připadají jako blbci.

Nejvíce udivující na tom stavu je, že to co jsem popsal výše vidí snad úplně všichni (je to i jeden z důvodů, proč prodeje hudby a filmů klesají). Všichni kromě samotných distributorů. Svět se změnil a distributoři se najednou dostávají do pozice dinosaurů, kterým hrozí vyhynutí. A místo aby se ještě honem pokusili adaptovat na nové podmínky, zoufale se snaží zastavit evoluci. Což se jim (pochopitelně) nedaří. Tak to zkoušejí silou- přitvrdíme zákony, zvýšíme poplatky, apod. Čímž docílili dalšího vcelku očekávatelného efektu, veřejné mínění se čím dál tím více staví proti nim.

Což je další věc, kterou nelze ignorovat- většina lidí se řadí mezi ty tzv. "slušné" a většinou se snaží zákony dodržovat. Peněženku by neukradli, slovy protipirátského klipu. Ale přestože mají informace o tom, že sdílení hudby, filmů a programů je nezákonné, poměrně hodně lidí sympatizuje spíše s piráty, než s protipirátskými organizacemi. Přitom v demokratických zřízeních by zákony měly respektovat vůli většiny- jenže co když se většina nakonec obrátí proti ochráncům autorských práv? Že jsou v tomto směru aktivity protipirátských organizací kontraproduktivní, netřeba asi dodávat.

Teď by někdo mohl nabýt dojmu, že se snažím hájit pirátství. Není to tak. Snažím se jen poukázat na to, že aktivity, o kterých některé organizace věří, že pirátství zabrání, ho vpodstatě naopak podporují- zavádění nových ochran proti kopírování je neúčinné a je to vpodstatě jen další "vopruz" pro legální uživatele. Tj. vpodstatě opatření podporující pirátství. Více vyhrožování lidem jen obrací veřejné mínění k sympatiím s piráty.

Přitom opatření, která by mohla pomoci, nejsou zas tak složitá. Za prvé, hudební a filmoví distributoři by si měli uvědomit, že jejich zákazníci je živí, a není proto nejlepší nápad je označovat za zloděje. Za druhé, titíž by se měli k zákazníkům konečně začít chovat jako k zákazníkům. Tzn. nabídnout jim za jejich peníze komfortní služby. Zatímco "dinosauři" z oboru hudby a filmu toto ignorovali a věřili, že mohou proti evoluci bojovat a vyhrát, přišla firma z oboru, který s evolucí nemá problém. Firma Apple z oboru informačních technologií. A rozhodla se udělat onu prostou věc- poskytnout zákazníkům za jejich peníze komfortní služby. No a potvrdilo se to, o čem jsem psal výše: dejte zákazníkům kvalitní služby za rozumnou cenu a nebudou mít potřebu pirátit.

(aktualizace: menší korektura textu. Přece jen kolem jedenácté v noci, kdy vznikala první verze, už soustředěnost není největší).