Co všechno je tedy v článku špatně?

První věc, už samotný titulek je zavádějící: Jak funguje "osoba blízká", na kterou se vymlouvá až polovina řidičů. V duchu stejné myšlenky se pak nese i samotný článek. Ta myšlenka je ovšem nepravdivá.

Ve skutečnosti je vymlouvat se na osobu blízkou přístup poměrně hloupý (zejména pokud to není pravda) a dělají to tak ti, jejichž veškerá informovanost o problému je někde na úrovni, že si „někde přečetli, že přes osobu blízkou se dá vyhnout pokutě“. Není jich pravda málo, což dokazuje i fakt, že někteří z nich si říkají „novináři“ a píší o tématu „zasvěcené články“. Na druhou stranu to ale rozhodně nejsou všichni. Rozumný člověk za prvé úřadu nelže. Právě v tomhle bodu by se měla většina novinářů stydět, protože ve svých článcích vpodstatě říkají, že je potřeba lhát nebo „se vymlouvat“, aby se člověk vyhnul pokutě. Což pak spousta lidí dělá. Přitom to není pravda. Rozumný člověk nebude lhát, ale pokud chce využít svého práva, prostě odmítne vypovídat. Žádné „řídila osoba blízká“, ale „Odpírám podat vysvětlení z důvodů dle §...“- zákon a paragraf záleží na tom, zda jde o úřad, městskou či státní policii, nicméně všude jsou každého povinní poučit o tom, že může odepřít vysvětlení, z jakých důvodů a podle jakého paragrafu a zákona- čili stačí jen ten paragraf a zákon zopakovat.

Čili místo titulku: Jak funguje "osoba blízká", na kterou se vymlouvá až polovina řidičů bychom se dostali k: Jak funguje právo odepřít vysvětlení, které používá až polovina řidičů. Uznávám, zdaleka to nezní tak bulvárně/zajímavě.

Nicméně titulek by se ještě dal odpustit, jednak bulvární titulky používají skoro všichni, jednak představou, že se řidiči vymlouvají na osobu blízkou taky trpí většina novinářů.

V článku následuje víceméně správný popis toho, kdo je osoba blízká. Autor ovšem stále zapomíná, že nejde o osobu blízkou, ale o odepření výpovědi. Osoba blízká ostatně není jediný důvod, další důvody mohou být porušení státního či služebního tajemství anebo státem uložené či uznané povinnosti mlčenlivosti. Následuje další propagace omylu popsaného výše:

Výmluvu lze použít i u služebního auta. Úřadům někdy stačí jen doklad, že zaměstnanec smí auto používat i soukromě. A pracovník pak může říct, že vůz dál připůjčil někomu blízkému.

Opět připomínám, že odepřít vysvětlení proti sobě a svým blízkým není žádná výmluva, ale Ústavou zaručené právo. Dále si všimněte, že autor stále čtenáři naznačuje, že z pokuty se dá vykroutit lhaním. Což je samozřejmě hloupost, kterou rozumný člověk nebude dělat. Rozumný člověk nebude vymýšlet žádné konstrukce o půjčování auta, zejména pokud nejsou pravdivé. Buď po pravdě řekne jak to bylo, nebo opět odepře podat vysvětlení tak jako výše.

Dostáváme se k perle:

zazněl průlomový verdikt, o němž se stále málo ví. Podle soudce Šimíčka nestačí, když se řidič hájí "osobou blízkou" - a dál už nic. Naopak by měl sám přinést důkazy, že je nevinný. A úředníci by měli nadto důkladně prověřovat, jestli nelže.

Řeč je o rozsudku Nejvyššího správního soudu z roku 2004, čj. 2 As 3/2004 - 70, celý text rozsudku můžete najít zde. Z něj zjistíte, že informace v článku nejsou pravdivé.

Skutečnost je taková, že v roce 2004 dostal jistý podnikatel pokutu za špatné parkování. Nejdřív tvrdil, že neví kdo řídil, pak výpověď změnil na to, že řídila osoba blízká. Tady je mimochodem vidět vliv článků podobných tomu z iHNed- dotyčný si nejspíš "někde přečetl", že lhaním o osobě blízké se lze vyhnout pokutě, tak to zkusil. Úřad (vcelku logicky) pojal podezření, že výpověď je účelová. Na základě dalších důkazů pak dospěl k závěru, že je prokázané, že pachatel přestupku byl právě majitel vozidla. Soud potom rozhodl, že i když majitel vozidla odepřel výpověď, ty ostatní důkazy jsou dostatečné k prokázání viny.

Citace z rozsudku:

správní orgán postupoval správně, když vyšel z ostatních dostupných skutečností, jež dostatečně prokazovaly, že pachatelem přestupku, jehož spáchání samo o sobě nebylo zpochybněno, byl právě stěžovatel.

Čili z rozsudku vyplývá jen to, že pokud majitel vozidla odepře výpověď, úřad (případně policie) pořád může použít jiné důkazy- což je samozřejmé. Přitom majitel vozidla nemusí automaticky prokazovat svou nevinu- ale pokud se objeví důkazy o jeho vině, prosté odepření výpovědi ho nezachrání- což je taky logické.

Výpověď majitele vozidla je koneckonců jen jeden z důkazů, přičemž úřad má vcelku široké možnosti, jak si opatřovat další důkazy. Pokud se majitel vozidla rozhodne nevypovídat, prostě jen úřadu ubere jeden z možných důkazů, nic víc.

Celá část je korunována výrokem:

 "...Kdo může, tak se vylže," potvrzuje Petra Purkarová z magistrátu v Plzni.

Smutné, že ani úřednice z magistrátu nevidí rozdíl mezi „lhát“ a „nevypovídat“.

Další perla je část „Úředníci si ulehčují práci“, cituji:

"Myslel jsem, že pokutě nemůžu uniknout. Ale sama úřednice mě na tu výmluvu navedla," potvrdil jeden z řidičů

To ovšem neznamená, že úřednice si ulehčila práci. Jak je už napsáno výše, úředník je povinen před podáním vysvětlení poučit předvolaného, že může odepřít vysvětlení podat, z jakých důvodů a podle jakého zákona. Čili je dost možné, že úřednice jen prostě konala svou povinnost, kterou jí předepisuje zákon.

Poslední část už je smutně pravdivá, věnována tomu, jak ODS spolu s KSČM (dobrá kombinace) připravují návrhy, jak „vyřešit problém“, řečeno česky obejít ústavu a předvolané ohledně přestupků o právo nevypovídat připravit.

"Je na řidiči, aby prokázal, že přestupek nespáchal a řekl, kdo to byl," vysvětluje spoluautor zákona Pavel Hojda (KSČM).

Poslance Hojdu omlouvá leda to, že je komunista. Nevím, co může omlouvat poslance Šaicha z ODS, hlavního autora změny.

Nicméně pokud by se tenhle princip prosadil, mám tip na skvělý kšeft: natisknout dopisy „Tady Pepa Vás viděl, že jste u nás v obci špatně parkoval“ a rozeslat tisíci náhodným lidem (nejlépe z okolí obce) společně se složenkou na 1000Kč pokuty. Pokud budou tvrdit, že tam vůbec neparkovali, nastoupí argument „Jo tak Vy taky patříte mezi ty silniční piráty, co se akorát vymlouvají?! Dokažte, že jste přestupek nespáchal!“ Vsadím se, že alespoň 800 z toho tisíce nebude schopných dokázat, že přestupek nespáchali. Když budu počítat náklady na tisk a rozeslání dopisů se složenkami nějakých 20 000, bude čistý zisk 780 000 (samozřejmě něco bude potřeba šoupnout Pepovi za to, aby se toho účastnil).

Může to vypadat jako vtip, ale jestli tímhle směrem budeme pokračovat, za chvíli něco podobného bude tvrdá realita.

PS.: Existuje ještě jakýsi „morální rozměr“ věci, který je reprezentován jedním z komentářů pod popisovaným článkem:

Osobně považuji každého, kdo spáchal dopravní přestupek, byl chycen a odvolal se na osobu blízkou za křiváka bez osobní integrity. Když člověk něco provede a je chycen, měl by mít dost hrdosti a sebeúcty nést svou odpovědnost a ne se trapně a srabácky vymlouvat a to ještě na příbuzného (de fact napráská příbuzného, i když ne konkrétně).

První věc, přesně jak je popsáno výše, je skutečně hloupost udávat nějakou osobu blízkou. Jde prostě o to nevypovídat. Autor komentáře navíc předpokládá, že skutečně řídil ten majitel, což taky nemusí být pravda, mohla opravdu řídit osoba blízká. Zbývá tedy morální problém: Můj blízký spáchal přestupek. Udat či neudat? Anebo: Spáchal jsem přestupek. Přiznat se či nepřiznat?

To už je ovšem každého osobní věc, v každém případě Ústava dává každému právo se nepřiznávat a neudávat své blízké.

Můj osobní názor je, že kdo skutečně udělal něco špatného, měl by se přiznat a nést zodpovědnost za své chování. Jenže je tu i druhá strana mince. A sice, že druhá strana taky nejedná férově. Stávalo se, že obce instalovaly nesmyslná omezení ne za účelem zvýšení bezpečnosti provozu, ale za účelem výběru peněz na pokutách. Asi nejslavnější případ je Mělník s radarem u zrušeného přejezdu, kde ovšem zůstala značka a tedy formálně 50 metrů před (bývalým) přejezdem rychlost 30km/h. Mělník mimochodem skýtal i další špeky (pokuty za rychlost 54km/h v polích, ale formálně v obci a podobně). Pokud ale vím, v poslední době je zrušili (tuším poté co se profláklo, že skoro všechny peníze vybrané na pokutách spolkla ta firma provozující radary).

Pokud to je takhle a vpodstatě se slušný řidič stává obětí šikany úřadu spojeného se soukromou firmou, kterým svorně jde jen o to obrat ho o peníze, pak je podle mě jediný morálně správný postoj se proti takové šikaně bránit všemi dostupnými prostředky. Naopak mi přijde nemorální je v tom ještě podporovat tím, že budu spolupracovat.