Když si vezmeme situaci:

V 80. letech se vesměs celý východní blok ocitl v ekonomické krizi. Například Sovětský Svaz mezi lety 1980-1985 vykázal ekonomický pokles- asi tolik k představě některých, že Gorbačovova „perestrojka“ rozložila fungující socialistické zřízení.

Zároveň i v Československu začalo být zjevné, že takhle to dál nepůjde. Například pohled na porovnání HDP na hlavu je vyloženě smutný- Československo bylo válkou poškozené relativně málo a z předválečné úrovně srovnatelné s Rakouskem či Finskem jsme se po 40 letech socialismu dostali na 16% Rakouska a 12% Finska (neboli ty země byly prakticky o řád jinde).

Podstatné je, že vlády ve východním bloku netušily, co s tím. Respektive bylo zřejmé, že problém je v systému jako takovém- v míře kontroly systému nad lidmi a v plánované ekonomice, která si už nedokázala poradit s pořád rychlejším technickým vývojem. Udržování systému znamenalo postupné zhoršování situace směrem k ekonomickému kolapsu. Uvolnění systému nastartovalo jeho nekontrolovatelný rozklad.

Kdyby režim nepadl 17. listopadu, padl by později. Možná kdyby došel až k ekonomickému kolapsu, krom všech nevýhod by to mělo i jednu výhodu: Snad by to vyléčilo myšlenky, jak se všichni mohli mít dobře.