Většině vlád, včetně „demokratických“, je proti zjevně srsti místo, kde by každý mohl svobodně hlásat své názory. Tradiční média se vesměs daří držet na uzdě, ale Internet ještě takové místo představuje. Jak pozoruji, snaha dostat Internet pod kontrolu probíhá zhruba ve třech fázích:

(0. Relativní svoboda slova)

1. Zlí lidé dávají na Internet dětské porno a další naprosto odporné weby, to přece nikdo nechce! Budeme preventivně (bez rozhodnutí soudu) blokovat konkrétní weby. Příklad

2. No a navíc spousta lidí na Internetu porušuje zákony, třeba autorská práva! Vlastně porušují skoro všichni! Co uživatel Internetu, to pirát (podobně jako co řidič, to silniční pirát)! Měli bychom zavést automatizované mechanismy pro filtrování a blokování.

3. Automatizované mechanismy pro blokování máme, ale daly by se lépe využít. Například lidé na Internetu koukají na zvrhlé dekadentní stránky! Musejí mít ty správné hodnoty. Vláda by měla mít možnost nařídit, na které stránky se smíte koukat.

Že země, kde se na politické svobody moc nehraje (např. Čína, Rusko) inklinují k 3. fázi, asi není překvapení. Že podstatná část politiké reprezentace v mnoha tzv. demokratických zemích vidí jako ideální (prozatím?) fázi 2, už je na pováženou.

Dodatek: Komu to není zřejmé, hlavní potíž je v tom, že ve 2. fázi jsou už všechny technické aspekty 3. fáze vyřešené, stačí jen politické rozhodnutí. Z toho i vyplývá, že ve 2. fázi lze „potížisty“ blokovat skrytě (příkladů, kdy si státní instituce ohýbají zákony k obrazu svému, je i dnes dost).