Po předchozí stránce věnující se převážně textům se nyní podívejme i na ostatní typy autorských děl. Protože se článek soustředí hlavně na souvislosti s tvorbou webových stránek, vynecháme sochy a stavby.
Obrázky, hudba a filmy
Dnes, v době p2p sítí, jsou velmi důležité již zmíněné první dva odstavce §30 autorského zákona. Připomenu:
(1) Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.
(2) Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.
Z toho vyplývá jedna důležitá věc: Ačkoliv organizace jako OSA se snaží v reklamách typu "Peněženku byste neukradli" podsouvat lidem opak, samotné stahování filmů, hudby atd. je legální. Druhá důležitá věc ovšem je, že zároveň není legální sdílení (upload) téhož. Tzn. například stáhnout si písničku z webové stránky je legální. Stáhnout si tutéž písničku BitTorrent klientem, který ji současně sdílí ostatním stahujícím, legální není. Totéž řečeno jinak, pokud někdo bez dovolení autora film sdílí (upload) na Internetu a jiný ho stahuje (download), nezákonně jedná ten kdo sdílí, ale ne ten kdo stahuje. Současně z uvedeného jasně vyplývá, že samozřejmě není legální bez souhlasu autora například hudební soubor na web. Ani není legální písničku bez souhlasu autora například přehrávat na pozadí stránky. V souvislosti s filmy jsou v zákoně ještě dva zajímavé paragravy, §43 a §44, z obou je podstatný první odstavec:
§43
(1) Do práva autorského neoprávněně zasahuje ten, kdo obchází účinné technické prostředky ochrany práv podle tohoto zákona.
…
§44
(1) Do práva autorského zasahuje též ten, kdo bez svolení autora způsobuje, umožňuje, usnadňuje nebo zastírá porušování práva autorského tím, že
a) odstraňuje nebo mění jakoukoli elektronickou informaci o správě práv k dílu, nebo
b) rozšiřuje, dováží nebo přijímá za účelem rozšiřování, vysílá nebo sděluje veřejnosti, a to i způsobem podle § 18 odst. 2, dílo, ze kterého byla informace o správě práv nedovoleně odstraněna nebo změněna.
Zde je trochu sporné, co je to vlastně "účinný technický prostředek", jelikož například DVD má v sobě ochranu proti kopírování (kterou dnes umí automaticky odstranit kdejaká vypalovačka), teoreticky zákon porušují i desetitisíce (možná statisíce) lidí, kteří si zálohují svá legálně koupená DVD. Překvapivě zrovna "stahovačů" se toto netýká, protože zákon hovoří jednak o obcházení ochrany anebo o rozšiřování děl s odstraněnou ochranou, přičemž pokud si někdo stáhne dílo s již odstraněnou ochranou a dál ho nešíří, není to ani jeden z těch případů. Legální způsob zálohování například originálního filmového DVD je tedy poněkud paradoxní: ne si DVD přepálit (protože tam dochází k odstranění ochrany), ale tentýž film si stáhnout z Internetu (tam už není ochrana, ale já jí neodstranil) a potom vypálit.
Ohledně použití obrázků, hudby, videoklipů apod. na webových stránkách tedy platí, co už bylo řečeno: domluvit se s autorem. To může znamenat například i to, že autor například zveřejní obrázky na svém webu a připíše k nim, že se mohou volně používat. Pak je to samozřejmě v pořádku. Také existují databáze obrázků, které jsou k dispozici zdarma. Jednoduše řešeno- platí, co řekne autor.
Uvedených médií se týká ještě jedno použití: takzvané linkování, tedy vložení například obrázku z cizího webu do svého webu. Zde opět platí- domluvit se s autorem, případně provozovatelem toho jiného webu. Bylo by asi sporné, zda by toto bez souhlasu autora bylo porušení zákona, ale je to minimálně neslušné.
Programy (software)
Problematika autorských práv k programům a zdrojovým kódům zde bude zmíněna spíše stručně, vzhledem k tomu, že zaměření tohoto článku je hlavně Internet a webové stránky. Kdo se těší, že opět použije §30 autorského zákona a bude si programy "pro vlastní potřebu" stahovat z Internetu, bude nejspíš zklamán tím, že daný paragraf po těch prvních dvou odstavcích pokračuje takto:
(3) Nestanoví-li tento zákon dále jinak, užitím podle tohoto zákona je užití počítačového programu či elektronické databáze i pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby včetně zhotovení rozmnoženiny takových děl i pro takovou potřebu;…
Programy se tedy nesmí bez souhlasu autora ani stahovat ani sdílet. To "bez souhlasu autora" ovšem není tak nereálná podmínka, jak by se možná mohlo zdát- existuje velká skupina programů známá jako open-source, které je možné volně šířit a měnit jejich zdrojový kód. U jiných programů ale ani to, že program legálně vlastníte anebo je dokonce možné ho používat zdarma, automaticky neznamená právo daný program také rozšiřovat. Je třeba seznámit se s licenčními podmínkami daného programu (ano, to je takový ten dlouhý text, který se objeví při instalaci a všichni ho bez čtení odsouhlasí).
Další věc, která by někoho mohla napadnout, že by bylo možné ve svém programu použít část cizího programu pod nálepkou "citace". Ani to ale nejspíš není možné, protože si těžko představit, že by v takovém případě existovala nějaká "odůvodněná míra" použití výňatků cizího programu, takže citace programu potom znamená jen použití části zdrojového kódu programu například v pojednání zabývajícím se daným programem.
Závěr
Článek si neklade za cíl být nějakým obsáhlým pojednáním o autorských právech, to by nakonec bylo spíše na seriál a také by ho měl psát odborník-právník, ale snažil jsem se, aby byl nápomocný při některých základních situacích, na které může člověk narazit v souvislosti s psaním webových stránek anebo při používání Internetu jako takového.
Povolil jsem tomuto článku komentáře, takže pokud někdo má další otázky anebo naopak našel v článku nepřesnost či přímo chybu a chtěl by jí opravit, napište.